HISTORIE KAROLININY HUTI

Z historie Karolininy huti – poslední sklárny v Orlických horách

Pohled ze Zákoutí směrem k Deštnému. Komín vlevo dříve sloužil k vytápění Karolininy hutě, která byla v roce 1911 zrušena jako poslední sklářská huť v Orlických horách

Huť založil Edmund Kadlík – sklářský mistr, který do Orlických hor přišel ze sklárny Marienwald na Posekanci u Chrudimi. V Orlických horách začal nejdříve jako nájemce Annenské huti u Luisina údolí. Odtud přesídlil do Deštné – Zákoutí, kde v červenci roku 1873 začal stavět Karolininu huť.

Spolu s Edmundem Kadlíkem zdejšími sklárnami prošel i jeho bratr Jan. Huť v Zákoutí si Jan od svého bratra pronajal a pojmenoval ji podle své manželky – Karoliny. Měl velký podnikatelský úspěch. Karolinina hut’ vyráběla rozličné sklářské zboží: bohatě zdobené vázy, rozmanité druhy sklenic, džbánů a lahví, skleněné šperky aj. Dříví brala hut’ z lesa později nazvaného „Gloshettapusch“, který patřil k selskému statku čp. 84, a z vrchnostenských lesů z revíru Luisienthal. U myslivny v Luisině Údolí bylo skladiště dřeva, které bylo v zimě sváženo do Zákoutí. Sklářské výrobky, které vyráběli většinou čeští dělníci, byly prodávány do Prahy i jinam.

Vázička s oušky, podjímané sklo, nálepy, štípaný dekor ve tvaru květů a listů. Sklárna v Zákoutí, počátek 20.století

Sklárnu vlastnil Edmund Kadlík až do roku 1901, kdy ji prodal. Vlastníkem se stal majitel solnického panství Wilhelm svobodný pán z Königswarter. Ten ji vlastnil do roku 1903, kdy ji prodal Bohumilu Královi. Další prodej huť čekal v roce 1907, kdy ji koupil Max John.

Roku 1908 huť vyhořela, byla však opravena a opět uvedena do provozu. V únoru 1910, přesně 26., proběhla na Karolinině huti poslední tavba skla. Huť pak byla pro finanční potíže, způsobené stoupajícími výrobními náklady a urputnější konkurencí, 29. října 1910 poslána do konkurzu. V listopadu téhož roku byla prodána Josefu Hübnerovi. Tak zanikla poslední sklářská hut’ v Orlických horách…

Od něj objekty hutě i s pozemky koupil v roce 1919 August Dörner, který v roce 1924 přenesl vlastnická práva, v té době již bývalé huti, na Severina Dörnera. Ten nemovitosti a pozemky vlastnil až do roku 1948.

historie-vaza

Karolinina huť fungovala tedy jako sklárna plných 37 let a s její poslední tavbou skla prakticky skončila výroba skla v Orlických horách. V její historii se střídala období rozmachů i stagnací. Podle nalézaných střepů musel být její výrobní artikl poměrně široký. Huť své výrobky úspěšně prodávala i do zahraničí. Velmi často je zmiňována její, na tehdejší dobu velká, zakázka z Londýna (rok 1889) a objednávky sklářských výrobků z Ameriky a Orientu.

Po I. ani po II. světové válce nebyla již sklářská výroba v Orlických horách, nepočítáme-li současnou výrobu vánočních ozdob, obnovena. Úkol šířit slávu českého skla přejala jiná centra, ležící mimo region Orlických hor.

Část objektů bývalé sklárny v Deštném – Zákoutí je zbourána. Stojí zde již jen pila, bývalý sklad skla (dnes Chata Domov- Koliba) a dům majitele sklárny (penzion Květa).

Zdroje: Ing. Vladimír Homolka, Rychnov nad Kněžnou.

http://orlickehory.net/sklarny.htm